Mikulášský výjezd na srub
Už druhým rokem nám covidová situace nedovolila uspořádat tradiční
ratovácký Mikulášský countrybál. Nahlížíme do srubové termínovky a první
víkend v prosinci vyjíždíme na náš sroubek. Pátečního posezení u krbu s
pivečkem se kromě Křemílka účastní všichni osadníci. K nim se přidává i
Radúza s Páťou. Hitem večera je Čortův tatarák, na kterém jsme si
pošmákli. Pak bere Kryštof kytaru a hrajeme, zpíváme, pijeme, papáme a
plkáme do dvou hodin. Někdo jde do hajan a jiní zase podřimují za
stolem.
V sobotu dopoledne se loučí Smejda, jenž má namířeno na
další akci. Po něm odjíždí Dopi na svou chajdu. Počet zúčastněných se
však nemění, neboť přijíždí Siska s Tomášem. Dáváme si oběd a po siestě
se jdeme projít po okolí. Smráká se, a tak se vracíme do teploučka
srubu. Svaříme vínko a přichystáme něco málo na zobání. Sobotní večer
probíhá v komornějším duchu než ten předchozí. S muzikou je to taky
slabší, prostě jen tak vegetíme. Pomalu se ukládáme ke spánku, jen Siska
s Čortem pokračují ve hře v kostky.
V neděli nás čeká celkem
velký úklid a pobalení všech našich věcí. Fógl s rodinou odjíždí autem a
zbytek šlape na číchovskou vlakovou zastávku. Poledním spojem se
vracíme domů.
Ikdyž jsme tentokrát práci moc nedali, pěkně jsme si odpočinuli a hlavně si vyčistili hlavy.
R*S*B 37. Pochod VŘSR
Na jedné ze čtvrtečních slezin jsme se domluvili, že vyrazíme na známou akci humpoleckých trampů, pochod VŘSR.
Do
hněvkovické hospůdky přijíždíme s Pštrosákem už za tmy. Zde celá akce v
pátek večer začíná. Chvíli po nás přichází i kamarádi z HBC. Většina
humpolečáků je už na místě. K poslechu i tanci hraje country kapela. I
když přehlušit hlahol trempíků v sále jí dá občas pěknou práci. Před
půlnocí se hromadně zvedáme a jdeme spát do lesů kousek za Hněvkovice.
Je
sobotní ráno. Snídáme a balíme, neboť v devět hodin máme sraz u
nedaleké hájenky. Odtud po zelené značce sestupujeme do údolí Želivky.
Na Valše si dáváme pod skalním útvarem pauzu. Poté pokračujeme po proudu
říčky k Sedlické hydroelektrárně, kde kluci předem domluvili exkurzi.
Po ní obědváme v rekreačním středisku Želivka. Gulášek, pivko i kávička
byly výborné. Odpočatí stoupáme po červené turistické značce k hrázi
Sedlické přehrady. Obcházíme vodní nádrž a přes Šimonice vedou naše
kroky do Kletečné. Zde je zamluvena hospoda k večernímu občerstvení.
Postupně se všichni scházíme k posezení u pivečka.
Po osmé
hodině se přemisťujeme do nedalekého skautského tábora. Nachystáme cajky
ke spaní a jdeme se ohřát k večernímu táboráku, protože už pěkně
přituhuje.
V neděli nás vítá slunce a mráz. Jak jeden z
kamarádů trefně poznamenal, v noci práškovali. Bohatě posnídáme, někdo
špekáčky jiný smažená vajíčka další zase buchty. Část trampů odchází z
Kaštanem do Humpolce a zbytek s Bobánkem zpátky do Hněvkovic. U něj si
ještě dáme nedělní kávu a pak sedáme do Fóglova čtyřkolového oře a
jedeme domů.
Díky humpoleckým kamarádům jsme prožili super víkend a poznali nové kraje. Ahoj!
HBC Lov kožešin
Po roční pauze způsobené covidem se odhodlali kamarádi z HBC uspořádat
tradiční podzimní akci, Lov kožešin. Lokalita Javořicko se základnou na
kempu Hvězdy Severu Čtyřicátá Míle.
Jedeme v sobotu a každý sólo.
Kryštof s Grétou, kteří tam zůstávají do neděle, Pštrosák jedoucí ráno a
Kulíšek, jenž přijel až odpoledne, protože čekal na výsledky testu. Na
lov se ze zmíněných vydávají pouze první tři. Zabodoval Pštrosák, který
obsadil celkové druhé místo. Absolutním vítězem se stal Bláža z Dlouhé
Štreky.
Slavnostní hranici zažíhá kamarád Bob, ten rozdělává
oheň jen pomocí luku a troudu. Potom se už všichni náramně baví až
dlouho do noci. Kolem deváté odjíždí Pštrosák a před půlnocí Kulda.
Kryštof s Grétou jsou v neděli buzeni odstřelem ze sousedního lomu.
Posnídají zabalí cajky a alou domů.
35. Výroční oheň T.O. Kondor
Zvadlo na výročňák Kondorů jsme obdrželi jen týden před termínem konání.
Většina z nás už měla zajištěný jiný program na víkend, a tak jsme
vyjeli do Ježené až na večer po páté hodině. Vlastně jel jen Fógl s
Radúzou a Páťou, a k nim se ještě připojil Kulda.
Na flek jsme
přišli kolem šesté. Bylo dávno po soutěžích a kamarádi doplňovali
kalorie jak v tekutém, tak i v pevném stavu. Se stmíváním přivolal duch
lesa oheň. Po zapálení a hymně se rozdaly placky za soutěžení a ke slovu
přišla spousta dobré muziky. Hrálo se u táboráku a plkalo na verandě u
srubu. Před půlnocí jsme se rozloučili a jeli zpět domů do peřin.
Tak Kondoři, ať vám osada šlape aspoň dalších pětatřicet let.
25. výroční oheň T.O Dlouhá Štreka
Prázdniny
jsou v tahu a babí léto vrcholí. V měsíci lovů se Štrekaři rozhodli oslavit
čtvrt století svého založení.
Sobota
nás vítá krásným a slunečním počasím. Na Křehuli přicházíme před obědem. Vypadá
to, že i zde budou mít kamarádi brzy kemp na mýtině. Dáváme si rychlý oběd a
stavíme přístřešek. Odpoledne vyrážíme na menší výšlap. Nejdřív se zastavujeme
u Montyho na kafe, potom zamíříme na Čtyřicátou Míly a odtud oklikou zpět na
Křehuli. To se už začínají stahovat mračna a zvedá se vítr. No prostě se
schyluje k bouřce. Sotva se schováme pod plachtou, začnou padat kroupy a strhne
se pěkná čina. Prší nepřetržitě od šesti až skoro do půlnoci. To však nezabrání
oslavit s Dlouhou Štrekou jejich svátek. I přes déšť je zábava fajn.
Neděle
se odívá už zase do modra. Snídáme a pak balíme promočené cajky a kolem
Zhejralu míříme do Klátovce, kde máme přibližovadlo. A jedeme domů.
Počasí
nic moc, ale i tak to byl pěknej potlach.
Potlach T.O. Výr
Na výročním ohni T.O. Kanadský vlk za námi přišel humpoleckej Kaštan s
tím, že nás zve na potlach Výrů, který se má konat za čtrnáct dní. Tedy v
půlce června.
Jelikož má Kulda opět odpolední, vyjíždíme až v
sobotu. Tentokrát v plné sestavě Best of Ratov. Řídí Kryštof, a tak ho
navigujeme, protože ještě na výráckým kempu nebyl. Je větrno, ale
slunečno. Po příjezdu se zdravíme s ostatními kamarády a dáváme si jedno
pivko na prudko. Ještě chvilku se rozkoukáváme a jdeme stavět ležení.
Na ohni se zatím v lodně peče jehněčí se zeleninou. Skoro všem se už
sbíhají sliny na tu dobrotu. Masíčko je jak dort a zoftík prostě boží.
Po
ukojení našich chutí přicházejí na řadu soutěže. A to piškvorky, hod
sekyrou a holky mají běh s nákupem. V piškvorkách se zadařilo Kuldovi,
je zde vidět letitá průprava z Paskřivce. Skončilo sportovní klání a my
sedáme k buřťáku na kávu a kus řeči.
To se již blíží večer a šerif Andy volá oheň. První jiskry se derou k obloze a kapela začíná hrát Vlajku.
Rozdají
se odměny pro vítěze a je tu prostor pro hraní, zpěv i volnou zábavu. A
nad tím vším noční nebe plné hvězd. Jsme docela unavení, tak jdeme po
půlnoci na kutě.
V neděli vstáváme celkem pozdě. Někdo už
odjel a noční ptáci ještě vyspávají. Vaříme čaj a opékáme buřty a taky
něco sladkého na závěr. Postupně se zbyvšími loučíme a odjíždíme k našim
drahým polovičkám.
Byl to pěkný a pohodový víkend.
36. výroční oheň T.O. Kanadský Vlk
Druhá vlna
covidu začíná odeznívat, a proto se kanaďáci rozhodli ve svém tradičním termínu
uspořádat svůj potlach. A Monty slaví své další životní jubileum.
Jedeme až v
sobotu ráno. Jen Pštrosák a Kulíšek. Dary máme nachystané, stačí vyrazit. Na
Houšťata přijíždíme před obědem. Na fleku je už spousta trempíků co přijeli
oslavit výročí Vlků i Monťákovu šedesátku. Kůrovec si zde taky pěkně zařádil,
naštěstí máme stan, a tudíž stromy k postavení ležení nepotřebujeme.
Milánek
právě dovařil kotlíkový guláš, a ten přišel všem náramně k chuti. Po dlabanci
přebírá oslavenec dárečky od kamarádů a do toho začínají odpolední soutěže.
Něžné pohlaví zápolí v hodu válečkem a chlapi ve vrhu sekerou a nožem. Navečer
dorazily i děvčata z Prahy, které jsme pár let neviděli, tak si bylo o čem
dlouho povídat.
Už se
začíná smrákat. Bambík, Montyho mladší brácha nás zve ke slavnostnímu zapálení.
Za chvilku plápolá oheň a zní první tóny Vlajky. Do osady se přibírají dvě nové
členky, předávají se odměny soutěžícím a vyhlašuje se zvolená kanadská
královna. Kytary zní nocí, oheň krásně plá a všude kolem panuje dobrá nálada.
Na kutě jdeme hodně dlouho po půlnoci.
Nedělní ráno
je plné loučení a odjezdů. Ještě kávičku na cestu, a poté také frčíme do
civilizace.
Monty, bylo
to fajn.
Únorový výjezd na srub
Zima nám pomalu dává sbohem a tak jsme se rozhodli strávit
poslední víkend v únoru na naší boudě. V pátek navečer přijíždíme do Číchova.
Jsme zatím jen tři, zbytek dorazí v sobotu. Zatápíme v kamnech a též v krbu, to
kvůli atmosféře. S Pštrosákem přejeme Kryštofovi opožděně k 50ce a předáváme
dary. Mezitím se už na plotně vaří uzené na zítřejší polívku. Dáváme si svařák
a něco dobrého na zub. Večer si krátíme hrou v kostky a poslechem trampských
písniček.
V sobotu dopoledne přijíždí Gréta s Denčou a s nimi i
Sambiho Vojta. To už se pouštíme do zpracování nekonečné hromady dřeva. Holky
zatím dodělávají polívku, aby bylo něco teplého do bříška. K večeru ještě
dorazil Hajnej se svým psíkem.
Oheň v krbu vesele plápolá, kluci berou kytary a hrábnou do
strun, srubem voní svařák a jiné dobroty, no prostě pohoda. Spát jdeme unavení,
ale spokojení.
Nedělní ráno, to je už taková klasika. Poklidit, sbalit a
domů. Tak Kryštofe! Ještě jednou vše Nej k padesátce.
|
