Zobrazit rok:

Vandr na pohodu

  Je začátek prázdnin. A pro nás to znamená jediné, bude retrovandr. Letošní štreka byla domluvena do oblasti Moravského Krasu. Po přehodnocení však vyjíždíme k Čáslavi na říčku Klejnárku.
Sraz je na hlaváku ve čtvrtek dopoledne. Tentokrát jedeme jen tři, Pštrosák, Frenk a Kulíšek. Ostatní byli zaneprázdněni prací anebo se jim nechtělo. Naše anabáze začíná za obcí Chedrbí. Odtud postupujeme po Paběnickém potoce k soutoku s Klejnárkou. Cestou objevujeme opuštěný tábor, kde obědváme. Údolí Klejnárky nás velice mile překvapilo. Všude samý meandr, skály, spousta brodů, nádherně průzračná voda a těch míst ke kempování! No divočina jak má být. Než se vymotáme z údolí je podvečer. Ve Zbýšově si dáváme pivko a koupačku a pak hajdy do lesa hledat něco ke spaní. Ještě buřta na malém ohýnku a spát. Máme dost kilometrů v nohách a tak jsme docela unavení.
V pátek pokračujeme přes obec Chlum, kde navštěvujeme místní zříceninu hradu. Potom po žluté značce míříme do lesů směrem na Třebětín. Na příhodném místě vaříme oběd a kávu. V Hlohově doplňujeme vodu a pomalu šlapeme k Vrbeckému potoku, na jehož toku hodláme strávit druhou noc. Pěšina bohužel žádná, tak se prodíráme lesem a křovím tzv. na bušmena. Konečně nacházíme potok a cestu podél něj. Stráně jsou zde dost strmé, tudíž nám dá hodně práce najít rovné místo k přespání. Nakonec máme štěstí. Sice bude večer bez ohníčku, ale zato s komáry. Kolem vody se to jimi jen hemží. Takže na řadu přichází repelent. Ještě vaříme čaj na vařiči a dáváme si studenou večeři. A na kutě.
Sobota je slunečná a my pokračujeme ve vandrování. Před námi leží městečko Ledeč nad Sázavou. V jedné z místních restaurací se posilňujeme před další štrekou. Rozhodujeme se zda dáme přednost cestě přes Melechov nebo se vydáme po řece ke Svořidlům. Nakonec vítězí druhá varianta. Za Ledčí přicházíme k místu, kde se na řece odehrává sehraná bitva mezi vikingy a anglosasy. Tady musíme zastavit, neboť si Pštrosák urval podrážku na botě. Po provizorní opravě konečně přicházíme na Stvořidla. V kempu je celkem narváno, tudíž po malém občerstvení a osvěžení v řece, se raději vydáváme opět do lesa. Chystáme se spát ve stráních nad Smrčnou. Frenk objevuje příhodné místo i s pláckem na ohniště. Když máme vše připraveno k ulehnutí, sedáme si k ohni a klábosíme. Probíráme různé vzpomínky, jako třeba začátky našeho trampování, vojnu a další veselé příhody. Ani se nenadějeme a je půl jedné v noci.
V neděli nad ránem trochu sprchlo, naše přístřešky nás však ochránily. Po pozdní snídani sestupujeme zpět do údolí řeky Sázavy. Jelikož máme ještě čas do odjezdu, krátíme si ho dobrým pěnivým mokem. Pak už jedeme ocelovým ořem přes Světlou a Havlíčkův brod domů do Jihlavy. Během vandru padly další různé návrhy kam vyrazit příště. Tak tedy ahóóój a uvidíme.

Bojárdt

  Letošního ročníku Útěku z pevnosti Bojárdt jsme se zúčastnili jen symbolicky. Kryštof s Grétou jezdí tento termín na vodu, Pštrosák měl v rodině svatbu a zbytek party preferuje osadní akce.
Na Pouště jsem tedy dorazil až po páté hodině večerní. Bylo po soutěžích a většina přítomných se věnovala přípravě večeře. Dal jsem dvě pivka a pak už abstinoval, neboť jsem měl v úmyslu po půlnoci odjet. Úderem dvacáté hodiny se zažehl slavnostní oheň, předaly se odměny soutěžícím, a hlavně se popřálo kamarádce Pavlíně ke kulatým narozeninám. Poté už jen spousta hudby ,tlachání a dobré nálady. No a po již zmíněné půlnoci odjezd domů. 
Zdraví Kulíšek.

GIRO DI VEHICKEL

Dačice, Slavonice, Jemnice. Tato tři městečka tvoří vrcholy pomyslného trojúhelníku, ve kterém jsme se pohybovali v rámci letošního Gira di Vehickel. Za základní tábor jsme vybrali Spálený Mlýn poblíž vesničky Vnorovice. Odtud jsme během tří dnů vyjížděli na cyklovýlety po kraji. Čtvrtek patřil Dačicím. Prohlídce místního zámku, kde exceloval Killy, a posléze vyjížďce v přilehlém okolí mlýna. Opět jsme se rozdělili na tým A a tým R, tak jako loni. Ten den jsme byli limitovaní počasím, poněvadž pršelo a bouřilo. Pátek jsme zasvětili výletu na Slavonicko. Zde nás čekalo nejvyšší stoupání celé čtyřdenní akce. Výšlap a poté výstup k poutnímu místu Montserrat. Tady nás zdržel Kulíškův defekt kola. Slavonické náměstí je kouzelné, opět na nás dýchl duch dějin. Večer oslavila Gréta svoje narozeniny. A kolikáté? To se přece u dam neříká. V sobotu jsme měli před sebou největší porci kilometrů, to nás přivítala Jemnice. Prudký stoupák na náměstí a k zámku nám dal pěkně zabrat. V Íčku jsme zažili další z mnoha Killyho etud. Tentokrát příhodu s Radkem. Chudák slečna na recepci. Jinak atmosféra města nás celkem zklamala. V neděli po vyklizení základny jsme se rozloučili. Někdo jel přímo domů a někteří to vzali oklikou přes Maříž, kde si holky vyzvedly svoje hrnečky. S přibývajícím věkem toho sice ujedeme méně, ale legrace a pohoda je stále náramná. A o to přece jde především. Kolům zdar!

FOTKY


VÝROČNÍ OHEŇ KANADSKÝ VLK- HOUŠŤATA

    ...a kdesi v dáli jsme uslyšeli vlčí vytí. To vůdce smečky svolává své soukmenovce k lovu ...

    Po pár letech opět navštěvujeme kamarády z T.O. Kanadský Vlk na jejich potlachu. Sice jsme jen dva, ale to nevadí. Počasí je nádherné, a tak se po sobotním rychlém obědě spolu s Pštrosákem vydáváme na menší výšlap po okolí. Hamerský potok je po několika deštivých dnech rozvodněný, ale to nám nebrání prohlédnout si dva bývalé mlýny na jeho toku. I zde na České Kanadě řádí kůrovec, avšak ne v takové míře jako jinde na vysočině. Oklikou se vracíme na flek, kde začínají soutěže. Daří se nám zejména v kostkách a v hodu rapírem. Monteráček je tradiční klání pro něžné pohlaví. Také o naše žaludky je slušně postaráno. Milánkův ovar a zabijačkový guláš hovoří za vše. S mastnou pusou se pomalu chystáme na zapálení ohně. Osada se schází u vlajkového stožáru. Jejich řady jsou poněkud prořídlé. Bizon, Divočák a Bedýnka už spolu vandrují po nebesích. Po vzplanutí vatry a zahrání Vlajky dochází k vyhlášení soutěží a k volbě Kanadské královny. Tím vším se prolíná spousta dobré muziky a zábavy. Neděle je ve znamení balení a loučení. Ještě pár posledních vtípků a pak domů. Ať dál zní nad Houšťaty veselý smích kamarádů.

FOTO


Dřevobrigáda a narozeniny

  Jaro je v plném rozpuku a nás čekají pracovní povinnosti v číchovském kempu za tratí. Páteční večer trávíme u ohýnku a kytaře na fleku. A v sobotu nás čeká plný pracovní zápřah. Zatímco holky zůstávají na srubu a věnují se poklízení, chlapi odjíždí k Brancouzům, kde dokončujeme stahování a zpracování dřeva. S touto činností jsme začali už loni na podzim, ale počasí nám to neumožnilo dodělat. Velký dík patří Kájovi a jeho těžké technice, bez které by jsme byli nahraní. Čtyřikrát se musí otočit s fůrou tam a zpět, než se nám podaří dostat všechno dřevo do lomu. S posledním nákladem začíná pršet a tak zbytek odpoledne  trávíme uvnitř srubu. To už je nachystaná slavnostní tabule a oslava Pštrosákových 50tin může začít. Hraje se na kytaru,zpívá, hoduje a připíjí oslavencovi. V průběhu večera si únava z brigády začíná vybírat svou daň. A tak postupně odcházejí všichni na kutě. Kus práce je udělán, a Pštrosákovi ještě jednou vše Nej.

50.narozeniny na Tulácích Západu

  Poslední dubnovou sobotu vyrážíme na osadní flek Tuláků Západu, kde někteří místní osadníci slaví kulaté padesátiny. Z vlaku vystupujeme v Přímělkově a přes vesnici šlapeme směrem k zřícenině hradu Rokštejn. Ve stráni přes údolí řeky Brtničky se totiž nachází osadní kemp. Cestou se ještě zastavujeme na kus řeči u Vědyho na chalupě. Za vsí sestupujeme do údolí říčky a čeká nás neutěšený pohled na okolní stráně. Kůrovcová kalamita se velkou měrou podepsala i na tomto krásném koutě naší přírody. Uschlé smrky, holé planiny a hromady vytěženého dřeva jsou toho smutným důkazem. Tulácký srub Bezinka teď už také stojí na pasece, dříve se zde nacházel borový hájek. Po přivítání předáváme kamarádům Mischovi, Ládíkovi a Osecovi dárky k jejich kulatinám. Jídla a pití je přehršel, zejména výborná je předuzená vepřová kýta a domácí moravské koláčky. Kytary a zpěv zní celé odpoledne, večer, až dlouho do noci. Po půlnoci se loučíme a odjíždíme zpátky domů. Dle průběhu akce budou hoši ještě dlouho zdrávi. Tak ať se daří!


SÁZENÍ STROMKŮ HBC

Fotky

VÍTÁNÍ JARA - Dlouhá štreka

  Konečně je tu jaro. Sníh a led taje, ptáci řvou a trampové opět vyrážejí na vandry. Nedaleko Javořice je v lesích ukrytý kemp Křehule a na něm každoročně T.O. Dlouhá Štreka vítá toto krásné roční období. Páteční večer i sobotní ráno se nese ve znamení plískanice a sněhových přeháněk. To však většině kamarádů nezabrání vydat se na dopolední vycházku. Vítr mete kapky deště do tváří. Trochu toho sucha a tepla nacházíme v šenku v Horním Bolíkově. Konečně přestalo pršet, a tak se vracíme na flek, kde nás čekají osadní soutěže. Pak něco teplého a vydatného do žaludku. Začíná se stmívat a je čas na zapálení ohně. Poté přichází na řadu rozdání odměn vítězům a předání darů oslavencům Čornymu a Zeldovi, kteří slaví krásné 40tiny. Potom už jen spousta muziky, o kterou se stará Hlína, Bláža, starý fláky hraje Bidlo a ryvolovky Štrekaři. Dokonce i měsíc a hvězdy si přišli něco z toho poslechnout. Neděle je slunečná, ale i mrazivá. Vhod přichází ranní horký čaj. To už však nastává čas loučení a odjezd za všedními povinnostmi. Tak příště zase někde!

Pštrosák, Kryštof a Kulíšek.    

Fotky


VALENTÝNSKÉ HRANÍ

   Letošní Valentýnské hraní se neslo tak trochu v duchu Žalmana Lohonky, neboť polovina zúčastněných prošla tímto uskupením. Hudební večer zahájila kapela Kdo má čas. Zahráli bluesgrassové pecky i klasiku. Po nich přichází na pódium Jindřiška a Honza Brožovi. Ti hrají převážně vlastní tvorbu. Jako třetí hraje Lenka Slabá s kapelou. Ta se zaměřuje na průřez svého působení v různých skupinách. A na závěr vystupuje kapela EKG-M. Jejich kytarová sóla nemají chybu. Celý večer se pilo dobré pivko a jedl výborný guláš. Kdo chtěl, mohl si po skončení vystoupení zajamovat u stolu.Byl to dobrý večer se spoustou skvělé muziky.

Fotky


  administrace         
eshop na míru  
TOPlist