Posledních pár let vždy v listopadu trápíme   svoje těla sportem. A to konkrétně bowlingem. Ani letošek nebyl výjimkou. Sešlo se nás pět párů. Po dvou hodinách pohybu, pití a jídla jsme měli vítěze. Staly se jím Dita s Eliškou, které obdržely velký dort. Což byla cena za první misto. Ostatní skončili v poli poražených. Za zmínku stojí i Pštrosákových sedm žlábků z prvních osmi hodů. Příště musíme zabrat, aby nás holky zase nepobily.

Vandr spadaným listím

Již třetí nebo čtvrtý rok podnikáme na podzim anabázi do pohoří Brdy. Letošek není výjimkou. Tentokrát jedeme ve čtyřech. Frenk, Kryštof, Kulíšek a Pštrosák. Cestujeme již osvědčeným způsobem. Ve čtvrtek brzy ráno vlakem do Prahy a posléze do Lochovic s přestupem ve Zdicích. Po výsadku na lochovickém nádražíčku vycházíme směrem k obci Lhotka. Je krásně a my odkládáme přebytečné kusy šatstva do báglů. U Coopu ve Lhotce si dáváme pauzu. A pak vzhůru na Plešivec, přezdívaný jako Olymp Brd. Putujeme po žluté značce k Smaragdovému jezírku. Tady si vaříme kafe a prohlížíme nedaleký camp Chilkoot. Po vrstevnicích pomalu stoupáme k vrcholu. Cestou se zastavujeme na oběd na skrytém kempu Zlatá Naděje. Ten patří trampské osadě Bílá Sova z Prahy. Kluci naložili maso, a tak si dáváme do nosu. Mňam! Frenk se olizuje až za ušima. Jsme odpočatí a pokračujeme dál. Ještě před Plešiveckým vrcholem narážíme na kemp Na bludné výhybce. V houští necháváme věci a dále šlapeme jen na lehko k Plešivci. Tady se kocháme krásnými výhledy do okolí, zvláště pak z Čertovy kazatelny. Sestupujeme pod ní a na Bušmena se oklikou vracíme na Plešivec. Ve studánce Na valech nabíráme vodu a míříme zpět na Výhybku. Poblíž budeme totiž nocovat.

Probouzíme se do pátečního rána. V noci přišla malá přeprška a taky myši, které Kryštofovi přehryzaly zip u batohu, aby se dostali k fidorce. Balíme, snídáme a chystáme se na další cestu. Jdeme ke Krkavčím skalám, odkud je nádherný výhled, fakt bomba. Pak sestupujeme k Viklanu. Cestou míjíme kemp U rozladěné mandolíny. Všude záplava barevného listí. No prostě pohádka. Na odpočívadle u Klínku si vaříme oběd, jsou tradiční fazole. Říkáme si, že by bodlo pivko, a tudíž přes Křižatky sestupujeme do Čenkova. Ve zdejší hospodě má být zrovna otevřeno. Ne vždy je internet zdrojem pravdivých informací, proto bereme za vděk plechovkama z místního koloniálu. Po posilnění nás čeká pořádný výstup zpátky nahoru do lesů. Je to teda pořádný krpál! Pot z nás jen leje, a tak si po výšlapu na Komorsko dáváme pořádný oddych. Potřebujeme vodu, kterou jsme se rozhodli nabrat ve studánce U Šimákovny. Ta je bohužel vyschlá, protože nedaleko ní zbudovali lesáci vrt s rezervoárem. Nabíráme tedy vodu z něj. Na kraji lesa, kousek od vrtu stojí lovecká chata Na Šimákovně. Je zde pěkné posezení s ohništěm a my se rozhodli zde přenocovat. Ležení si uděláme na prostorné verandě chajdy. Odtud je parádní výhled na začínající západ slunce. Rozděláme oheň, opečeme buřty a vaříme čaj s rumem a přitom plkáme. Do toho se z lesa ozývá bekání jelence virginského, který se v Brdech vyskytuje. Romantika jak má být!

V sobotu nás čeká nejdelší štreka. Chceme dojít na Studený vrch a poté se přesunout směrem k Dobříši. Od Šimákovny tedy šlapeme po červené kolem kopce Písek. Pak jdeme pěknou hřebenovkou na Kuchyňku a scházíme dolů do sedla. Pod Studeným vrchem si děláme pozdní oběd, jak se říká "Co dům dal." Ještě si vaříme kafe a čaj. Odpočatí vystupujeme k rozhledně na Studeném vrchu. Máme štěstí, právě se chystají zavřít a my ještě stíháme vylézt nahoru. Krásný pohled na kopce a lesy, podzim hraje všemi barvami a nikde stromy napadené kůrovcem. Ze Studeného vrchu jdeme přímo na camp U Zlaté Bleskovky. Chceme tu přespat. Z loňska víme, kde se přibližně nachází, a proto nemáme tolik práce s jeho hledáním. Nachystáme vše na spaní a na oheň. Ještě probíráme, co jsme prozatím na vandru zažili a potom jdeme unavení, ale spokojení spát.

Neděle je sychravá. Nízká oblačnost dorazila i sem. Balíme a čeká nás sedm kilometrů do Dobříše. Ve městečku jdeme na kafe a dortík do cukrárny. Potom na autobus do Prahy. No a nakonec vlakem zpět na Vysočinu. A hláška vandru? Pštrosákovo: " Večer nechutná, ráno pomáhá." Samozřejmě je řeč o pivu a jeho následcích. :-)    FOTO

Lov kožešin. Akce, která plnohodnotně nahradila legendární Zlatou horečku společnosti HBC. Letos ještě umocněna tím, že se konala na stejném místě, jako již zmíněná horečka. Tedy na říčce Brtničce. Počasí bylo hodně uplakané a i proto se sešlo méně lovců. My jsme vyjeli až v sobotu. Dopravní prostředek necháváme v Brtnici a po modré značce šlapeme ke kempu. Právě vše začíná. Vyfasujeme lovecké lístky a můžeme se vydat na cestu. První zastávka nás čeká na Hezounově chatě nad Doubkovem. Zde se konají dvě soutěže. Poté pokračujeme přes Malé a Panskou Lhotu do Bransouz, kde je v místní hospůdce kontrolní stanoviště. A taky trocha toho času na občerstvení a načerpání nových sil. Po odpočinku vyrážíme údolím bransouzkého potoka na flek Zpívající sosny, zde jsou další soutěže. Když vše zdárně absolvujeme, naše kroky vedou zpět k řece Brtničce. Poslední dvě zastávky nás čekají v okolí kempu. Obloha se opět zatáhla a začalo pěkně lejt. U buřťáku se spolu s ostatními kamarády posilňujeme a ohříváme. Pak už dochází k zapálení slavnostní hranice. Sice se to povedlo až na potřetí, ale to nevadí. Dochází k předávání cen. Nejlépe zabodoval kamarád Dromedár, který si odnáší tři placky. Ani my jsme nedopadli špatně. Pštrosák má jednu a Kulíšek dvě. A potom přichází na řadu spousta dobré muziky. To už se pomalu chystáme k odchodu. Vyjeli jsme totiž jen na den. Nocí se vydáváme zpátky k Brtnici a pak odjezd k Jihlavě. Ahoj.

   Opět nás oslovil kamarád Pavlušák z Kondorů, jestli si nechceme přivydělat nějakou tu kačku. Zase bychom měli posekat stráň v sasovském údolí. Tentokrát si pořádně nastudujeme plánek, abychom nedělali zbytečnou práci. Týden po našem potlachu se pouštíme do díla. Jde to pomalu, protože sečeme jen ve třech. Nakonec to zvládáme. Zbývá už jen odvést shrabanou trávu pryč. Opět jsme udělali něco dobrého pro matku přírodu. Brouci, motýli i vosy, a co jich na stráni bylo, nám děkují. :-)

   Blíží se pro naši osadu důležitý den. A to je náš výroční oheň. Je tedy nutno se na něj připravit. Proto jsme víkend před potlachem udělali brigádu. V pátek večer jsme zašli za Rosťou do hospody na pivko a domluvili s ním slezinu ve zdejším šenku. V sobotu jsme se vrhli do práce. Posekání kempu, příprava dřeva, postavení hranice, výroba fagulí, oprava salooních dvířek, vyčištění amfíku nám zabrala většinu dne. A taky jsme betonovali základy pro náš nový totem, který nám vyrobil Zdenál ze Zlatého Pádla. Mezitím jsme si udělali pauzu na oběd i na dobrý pěnivý mok. Sobotní večer jsme strávili u ohýnku a kytary. V neděli jsme ještě dodělali to, co se nestihlo v sobotu. Tak a vše je připravené a sláva může začít.

   Je to už dlouhých deset let co se sešli zástupci tří jihlavských osad a domluvili se na uspořádání potlachu pro staré trampy,  jejichž osady už nefungují. Pravidelnou rotací připadl desátý ročník na T.O. Hvězda Severu. V pátek večer se z jejich kempu v Panských Dubenkách linula muzika a zpěv, to probíhala klasická páteční slezina. V sobotu se vydalo pár kamarádů na výšlap po okolí a ti línější jen prostě tlachali na  fleku. Po gulášku, jenž byl k obědu se rozeběhly tradiční soutěže. V nich zabodovali hlavně osadníci z T.O. Tyger a Ratováci. I když bylo pošmourno a občas zapršelo, sešla se k večernímu zapálení asi stovka kamarádů. Ti zavzpomínali na spoustu svých souputníků, kteří již vandrují po nebeských pláních, nebo jim zdraví nedovolilo se zúčastnit. Celým večerem a nocí zněla skvělá hudba a dobrá nálada. Poslední opozdilci šli spát až kolem třetí hodiny ranní. Nedělní ráno a dopoledne se neslo ve znamení balení a loučení. Příští již jedenáctý ročník, dá-li bůh, se uskuteční v ratovském kempu Za tratí.

   Prázdniny jsou v plném proudu, náš kemp je zarostlý a proto jsme ho museli přijet posekat. Jsme jen tři, protože je doba dovolených a půlka osady courá někde po světě nebo po vlastech českých. Naštěstí nám přeje počasí a tak se vrháme s vervou do práce. Pot se z nás jen řine, a s večerem je sečení zdárně dokončeno. Díky Pštrosákovi, Čortovi a Kulíškovi je okolí srubu opět útulné.

  Je začátek prázdnin. A pro nás to znamená jediné, bude retrovandr. Letošní štreka byla domluvena do oblasti Moravského Krasu. Po přehodnocení však vyjíždíme k Čáslavi na říčku Klejnárku.

  Letošního ročníku Útěku z pevnosti Bojárdt jsme se zúčastnili jen symbolicky. Kryštof s Grétou jezdí tento termín na vodu, Pštrosák měl v rodině svatbu a zbytek party preferuje osadní akce.

Dačice, Slavonice, Jemnice. Tato tři městečka tvoří vrcholy pomyslného trojúhelníku, ve kterém jsme se pohybovali v rámci letošního Gira di Vehickel. Za základní tábor jsme vybrali Spálený Mlýn poblíž vesničky Vnorovice. Odtud jsme během tří dnů vyjížděli na cyklovýlety po kraji. Čtvrtek patřil Dačicím. Prohlídce místního zámku, kde exceloval Killy, a posléze vyjížďce v přilehlém okolí mlýna. Opět jsme se rozdělili na tým A a tým R, tak jako loni. Ten den jsme byli limitovaní počasím, poněvadž pršelo a bouřilo. Pátek jsme zasvětili výletu na Slavonicko. Zde nás čekalo nejvyšší stoupání celé čtyřdenní akce. Výšlap a poté výstup k poutnímu místu Montserrat. Tady nás zdržel Kulíškův defekt kola. Slavonické náměstí je kouzelné, opět na nás dýchl duch dějin. Večer oslavila Gréta svoje narozeniny. A kolikáté? To se přece u dam neříká. V sobotu jsme měli před sebou největší porci kilometrů, to nás přivítala Jemnice. Prudký stoupák na náměstí a k zámku nám dal pěkně zabrat. V Íčku jsme zažili další z mnoha Killyho etud. Tentokrát příhodu s Radkem. Chudák slečna na recepci. Jinak atmosféra města nás celkem zklamala. V neděli po vyklizení základny jsme se rozloučili. Někdo jel přímo domů a někteří to vzali oklikou přes Maříž, kde si holky vyzvedly svoje hrnečky. S přibývajícím věkem toho sice ujedeme méně, ale legrace a pohoda je stále náramná. A o to přece jde především. Kolům zdar!

FOTKY

    ...a kdesi v dáli jsme uslyšeli vlčí vytí. To vůdce smečky svolává své soukmenovce k lovu ...

FOTO

  Jaro je v plném rozpuku a nás čekají pracovní povinnosti v číchovském kempu za tratí. Páteční večer trávíme u ohýnku a kytaře na fleku. A v sobotu nás čeká plný pracovní zápřah. Zatímco holky zůstávají na srubu a věnují se poklízení, chlapi odjíždí k Brancouzům, kde dokončujeme stahování a zpracování dřeva. S touto činností jsme začali už loni na podzim, ale počasí nám to neumožnilo dodělat. Velký dík patří Kájovi a jeho těžké technice, bez které by jsme byli nahraní. Čtyřikrát se musí otočit s fůrou tam a zpět, než se nám podaří dostat všechno dřevo do lomu. S posledním nákladem začíná pršet a tak zbytek odpoledne  trávíme uvnitř srubu. To už je nachystaná slavnostní tabule a oslava Pštrosákových 50tin může začít. Hraje se na kytaru,zpívá, hoduje a připíjí oslavencovi. V průběhu večera si únava z brigády začíná vybírat svou daň. A tak postupně odcházejí všichni na kutě. Kus práce je udělán, a Pštrosákovi ještě jednou vše Nej.

  Poslední dubnovou sobotu vyrážíme na osadní flek Tuláků Západu, kde někteří místní osadníci slaví kulaté padesátiny. Z vlaku vystupujeme v Přímělkově a přes vesnici šlapeme směrem k zřícenině hradu Rokštejn. Ve stráni přes údolí řeky Brtničky se totiž nachází osadní kemp. Cestou se ještě zastavujeme na kus řeči u Vědyho na chalupě. Za vsí sestupujeme do údolí říčky a čeká nás neutěšený pohled na okolní stráně. Kůrovcová kalamita se velkou měrou podepsala i na tomto krásném koutě naší přírody. Uschlé smrky, holé planiny a hromady vytěženého dřeva jsou toho smutným důkazem. Tulácký srub Bezinka teď už také stojí na pasece, dříve se zde nacházel borový hájek. Po přivítání předáváme kamarádům Mischovi, Ládíkovi a Osecovi dárky k jejich kulatinám. Jídla a pití je přehršel, zejména výborná je předuzená vepřová kýta a domácí moravské koláčky. Kytary a zpěv zní celé odpoledne, večer, až dlouho do noci. Po půlnoci se loučíme a odjíždíme zpátky domů. Dle průběhu akce budou hoši ještě dlouho zdrávi. Tak ať se daří!

Sázení stromků - HBC

Foto

  Konečně je tu jaro. Sníh a led taje, ptáci řvou a trampové opět vyrážejí na vandry. Nedaleko Javořice je v lesích ukrytý kemp Křehule a na něm každoročně T.O. Dlouhá Štreka vítá toto krásné roční období. Páteční večer i sobotní ráno se nese ve znamení plískanice a sněhových přeháněk. To však většině kamarádů nezabrání vydat se na dopolední vycházku. Vítr mete kapky deště do tváří. Trochu toho sucha a tepla nacházíme v šenku v Horním Bolíkově. Konečně přestalo pršet, a tak se vracíme na flek, kde nás čekají osadní soutěže. Pak něco teplého a vydatného do žaludku. Začíná se stmívat a je čas na zapálení ohně. Poté přichází na řadu rozdání odměn vítězům a předání darů oslavencům Čornymu a Zeldovi, kteří slaví krásné 40tiny. Potom už jen spousta muziky, o kterou se stará Hlína, Bláža, starý fláky hraje Bidlo a ryvolovky Štrekaři. Dokonce i měsíc a hvězdy si přišli něco z toho poslechnout. Neděle je slunečná, ale i mrazivá. Vhod přichází ranní horký čaj. To už však nastává čas loučení a odjezd za všedními povinnostmi. Tak příště zase někde!

Pštrosák, Kryštof a Kulíšek.    

Fotky

   Letošní Valentýnské hraní se neslo tak trochu v duchu Žalmana Lohonky, neboť polovina zúčastněných prošla tímto uskupením. Hudební večer zahájila kapela Kdo má čas. Zahráli bluesgrassové pecky i klasiku. Po nich přichází na pódium Jindřiška a Honza Brožovi. Ti hrají převážně vlastní tvorbu. Jako třetí hraje Lenka Slabá s kapelou. Ta se zaměřuje na průřez svého působení v různých skupinách. A na závěr vystupuje kapela EKG-M. Jejich kytarová sóla nemají chybu. Celý večer se pilo dobré pivko a jedl výborný guláš. Kdo chtěl, mohl si po skončení vystoupení zajamovat u stolu.Byl to dobrý večer se spoustou skvělé muziky.

Fotky